Dotaz čtenáře

14.08.2017

Dnes bych ráda odpověděla na jeden hezký dotaz: "Kdy by se oběti měly dozvídat o manipulačních technikách a toxických vztazích? Pochybuji, že se těmito otázkami zabývají, když se zamilují a pak už je pozdě - už jsou manipulovány. Takže snad poté, co z nenormálního vztahu uniknou? Pomůže jim to? Snad se přestanou obviňovat...snad."

Odpověď: " Co nejdřív. Hned na základní škole by trocha vhodně podané psychologie byla ku prospěchu.

Běžně se dnes setkáváme se sexuální výchovou už na základní škole. Na jednu stranu - inu proč ne, je to určitě lepší, než když dětem přijde do ruky nevhodný tištěný materiál z novinových stánků. Na druhou však - s trochou nadsázky - se tím u některých potenciálních obětí může otupit jistá zdrženlivost a stud a vybudí se zvědavost, která z nich v reálu snadno učiní oběti predátorů. Pozná techniky, jak partnerovi vyhovět, ale už se nedozví, jak se před predátory chránit a jak je rozeznat od partnerů, kteří neubližují.

Ve společnosti převládá názor, že oběti jsou hloupé a naivní, ale podle mého názoru ten názor není správný. Není v pořádku využívat slabosti druhých, není v pořádku posmívat se, že jsem někoho doběhl, není v pořádku přát někomu utrpení, není v pořádku vinit oběť z toho, že je obětí a že si to zasloužila. Ona potřebuje podporu, všechno ostatní ji jen ještě víc zabíjí. Každý dělá chyby, ale oběť potřebuje pomocnou ruku, ne ruku kata.

Říká se, že oběť, která prožije trauma, je viktimizovaná a druhotná (sekundární) viktimizace je, když se oběť rozhodne násilí ohlásit. Musí znovu prožívat, co zažila, tím, že opakovaně popisuje podrobnosti před vyšetřujícími orgány a cítí se špatně.


Z mého hlediska je však oběť viktimizovaná čtyřikrát.

1. Poprvé, když musela projít nestandardní výchovou v dětství, která z ní nesebevědomou, zakomplexovanou, snadno zranitelnou osobu vytvořila - neměla však na vybranou.
2. Podruhé, když ji takto otypuje predátor a zneužije ji ve své hře.
3. Potřetí v interakci s vyšetřujícími orgány, médii, bezprostředním okolím atd.
4. Počtvrté, když ji odsoudí anonymní společnost. Tím jí vezme všechnu naději a uvrhne ji do izolace vlastní bolesti.

Nikdo jí nevěří, ten mechanismus funguje spolehlivě a predátor ze všeho vychází nejen jako vítěz, ale jeho majstrštykem je obrátit role a sám se začít litovat, jak ta oběť byla na něj ošklivá, podívejte se, stíhačka, hysterka, labilní chudinka, avšak k tomu ji promyšleně dovedl. Oběti ztrácejí samy sebe, všechny opěrné body jsou pomalu a záměrně ničeny a rozkládá se jejich osobnost. Je to pomalá smrt v izolaci, o kterou se právě za tím účelem predátor postaral.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, ani predátoři si to nevybrali. I oni prošli nějakou výchovou, která je přiměla uzamknout v sobě city, ale jsou i takoví, kteří se tak narodili. Těm, kterým nefunguje mozek stejně jako lidem, kteří mají empatii a city. Jak už jsem psala, oni nemají city, svědomí, výčitky, jsou chladní jako stroje, jsou prázdní a tu prázdnotu vnímají jako bolest. V samotě lezou po zdi z nedostatku stimulů, potřebují adrenalin a prahnou po dopaminu, naše emoce odezírají a předstírají. Ví, že jsou jiní. Zní to jako horor, ale je to smutný fakt. Oni jsou v podstatě kazové zboží, jsou defektní, ale taky si to nevybrali. Chtělo by se je politovat. Jenže oni, aby si ve své bolesti totální prázdnoty ulevili, potřebují ničit jiné. To je na tom to nejzrůdnější.

Nabízí se otázka, zda jsou si vědomi toho, co způsobují druhým lidem. Přikláním se k názoru, že logicky ví, co dělají. Mají oběť, kterou si pečlivě vytipují, od začátku přesně ví, kam ji dovedou, vytvoří jí strategii na tělo - a tedy mají objekt, strategii a cíl. Dělají to nevědomky? Jsem přesvědčená, že ne. Hrají každou sekundu svého života a cokoli řeknou nebo udělají, je třeba si převrátit o sto osmdesát nebo tři sta šedesát stupňů aby se člověk dobral k pravdě, ale stejně se k ní nedobere, spíš se stane schizofrenní.

Často jednají impulsivně na základě svých sobeckých potřeb. Významnou roli v tom sehrává právě faktor jejich podvědomé, neuhasitelné touhy po odměně dopaminem. Právě pod jeho vlivem u  nich často převáží impulsivní jednání, bez zdánlivě logických motivů, nad rozumovou úvahou.

Kdo je tady vlastně oběť? Je to velmi široké téma. A mně nepřísluší nikoho soudit ani odsuzovat, chci jen, aby oběti a potenciální oběti dostaly informace dřív, než se s tímto, ne zas tak neobvyklým jevem, setkají."

"Lidé jsou málo přístupní rozumovým důvodům, jsou ovládání pudovými přáními."

Sigmund Freud