Hypersenzitivita - dar i prokletí

Proč se oběti stále dokola dotazují a mají problém přijmout realitu?

Hypersenzitivní lidé se často stávají obětmi predátorů.

O hypersenzitivitě zasvěceně hovoří v Českém rozhlase rádia Wave v pořadu Diagnóza F moderátorka s osobami nejpovolanějšími - s vedoucí lékařkou Národního ústavu duševního zdraví MUDr. Jiřinou Kosovou a Irenou, která s námi sdílí vlastní zkušenosti (24.11.2016, 17,00hod) https://prehravac.rozhlas.cz/audio/3750973

Predátoři jsou závislí na moci a kontrole. Nemají city, ani empatii. Svou prázdnotu v životě maskují tím, že zrcadlí ostatní. Proto vyhledávají oběti inteligentní, šlechetné, velkorysé a empatické. Pro lidi, kteří nejsou jejich obětmi, není snadné prohlédnout je, natož připustit věčnou a neměnnou existenci jejich temné stránky.

Hypersenzitivní lidé se dovedou velmi dobře vcítit do druhých. Mají silně vyvinutou fantazii, jsou velmi kreativní, spirituální, pokládají si neustále otázky, mají schopnost introspekce, dovedou analyzovat vnější děje a umí nahlížet na problémy z více úhlů pohledu. Jsou výborní psychologové, umí vnímat pocity jiných, atmosféru a v neposlední řadě jsou skvělí vyjednavači.

Právě díky svým kvalitám jsou ideální obětí predátorů. V kontaktu s manipulátorem se však dopouštějí té chyby, že se neustále sami sebe ptají, co dělají špatně. Predátora považují za člověka s city, mají s ním soucit a zabředávají tak stále hlouběji do toxického vztahu, neboť si nedovedou představit, že někdo může být doopravdy natolik zlomyslný. Paradoxně samotná představa, že by měli predátora opustit, je zbavuje vší energie a tak se kruh uzavírá.

Na samém počátku potenciální oběti oplývaly překypující energií. Byly přirozeně veselého a optimistického naturelu, zdravě ambiciózní, smělé, podnikavé, odvážné, tvůrčí, plné života s velkou odolností. Jaká to úleva pro tyrana napojit se na takový zdroj energie! Jaký div, že po dlouhodobém vztahovém zajetí, v němž oběť chřadne pro blaho parazita, končí vyčerpaná a zdecimovaná. Zatímco vykrmený predátor má už na mušce další, nic netušící zdroje. Vyhlédnuté oběti tedy vůbec nejsou slabé, jak se často a mylně předpokládá. Zde se děje něco úplně jiného. Slabé oběti by totiž nemohly poskytnout predátorovi přísun stálé energie, kterou z nich potřebuje vysávat a pohlcovat v abnormálních kvantech, aby definitivně nezhasl. Tento parazitický způsob je základní princip vztahu oběti a predátora.

V žádném případě naivní, hloupé, nebo slabé. Manipulované oběti mají naopak ještě další kvality:
Jsou až chorobně milé, laskavé, altruistické, štědré a milující, hledající v druhých vždy jen to dobré - to vidí i tam, kde dobro vůbec není. Tyto oběti neumí nevražit, na rozdíl od predátorů nejsou pomstychtivé, naopak mají schopnost rychle odpouštět a zapomínat to zlé, kterého se na nich druzí dopustili. Sebemenší přátelské gesto je dojme a vyvolá v nich vlnu vděčnosti. Jsou věrné, loajální, nikdy nezradí a to vše velmi dobře slouží zájmům predátorů.
Navíc je jejich slabinou potřeba být milované a uznávané. Ale protože o sobě velmi pochybují, nechávají prostor ostatním, aby je sami ocenili.

Právě proto oběti stále váhají s odchodem od člověka, který je doslova ničí. Protože ve své vlídné přirozenosti jim není vlastní připustit hanebnou podlost manipulátora, který se umí chvílemi účelově chovat mile a pozorně. Je pro ně také velmi bolestné připustit, že od začátku až do konce žily v pouhé science fiction, že jejich vztah není nic jiného než jedna velká lež. Je pro ně bolestné vzít všechny ty měsíce a roky a zahodit je jako bezcenný brak. Byly to měsíce a roky vztahu, v nějž je manipulátor přiměl věřit (viz příspěvek emocionální násilí). Proto se stále dokola dotazují a snaží se obhájit si alespoň některé střípky zdánlivé normality odmítajíc si připustit, že nic z toho nebyla nikdy skutečnost, že byly manipulací přinuceny věřit lžím. Dotazují se také proto, aby se ujistily, že predátorům ani svým podezřením neublíží. Jejich další společnou vlastností je totiž také to, že vždy myslí spíš na druhé, než na sebe, na rozdíl od sobeckých predátorů.

Kdyby oběti mohly nahlédnout do hlav predátorů, přestaly by o sobě pochybovat a za touto vztahovou kapitolou by definitivně zabouchly dveře. (Přetrvává ovšem pravděpodobnost, že některé laskavé bytosti by je nepřestaly litovat.)

"Každý z nás dospěje ke ztrátě iluzí, které choval v mládí o svých bližních."

Sigmund Freud