Intermezzo - Emocionální násilí

Nejmenší částečka informace je malým fotonem v hluboké tmě. Je světlem, bez kterého nemůže existovat život.

Lež není informace. Lež je dezinformace.

Lže-li někdo za tím účelem, aby od vás získal lásku a vmanipuloval vás do vztahu, který byste bývali odmítli, kdybyste věděli, oč ve skutečnosti jde, vytváří tím základ pro vznik toxického vztahu.

Aby se potenciální oběti mohly odpovídajícím způsobem bránit, je pro ně důležité, aby byly informované o různých druzích násilí. To jim pomůže lépe se v nich vyznat (násilí fyzické, psychické, sexuální, ekonomické, spánková deprivace, disociace, vymývání mozků, vydírání nebo emocionální násilí...). Budou-li potenciální oběti informované, nebudou tváří v tvář toxickým partnerům bezmocné, nebudou jim vydané napospas jako ovečky vlkům.

O psychickém týrání se příliš nemluví, neboť se jedná o neviditelné násilí, které nezanechává stopy na těle a nelze je kvantifikovat podle vzniklých škod. Nevím o nikom, kdo by byl kdy odsouzen za tento destruktivní čin. Právní systém oběti psychického týrání v těchto případech nechrání dostatečně a je jen na obětech, aby ochránily samy sebe. A proto je třeba, aby věděly, oč jde!

Emoční násilí má určité schéma, které je zaměřeno na podkopávání a kontrolu oběti. Je to útok nikoli proti jejímu fyzickému tělu, ale proti její duši, proti její osobnosti.

Nedá-li například oběť souhlas k pohlavnímu styku, jde o sexuální násilí. A emoční násilí nastává tehdy, když oběť nemohla dát INFORMOVANÝ SOUHLAS ke vztahu. Protože nebyla partnerem informovaná správně o jeho skutečných úmyslech.

Emocionální násilí znásilňuje a ničí ty nejjemnější a nejvyvinutější emoce, lásku, respekt k sobě samému, sebevědomí, sebeúctu. 

Je mnohem komplexnější než fyzické nebo verbální násilí.

Je v zájmu tyrana lhát o svých pravých úmyslech, protože kdyby ukázal svou pravou tvář, nezískal by žádnou oběť. To, jaké úmysly má partner, který svádí partnerku za účelem vytvoření vztahu, se prokáže až v dlouhodobějším horizontu. A ve vztahu s tyranem bývá obvykle pozdější dobou už pro oběti velmi pozdě. Proto je dobré ukázat na některé skutečnosti, které zmatené oběti mohou vyvést z nejistoty a dát jim v jejich tápání správný směr.

Vztah s tyranem není skutečný vztah, který začíná skutečnou oboustrannou láskou, ve kterém později dojde k nedorozumění a odcizení. Zde, stejně jako u každého jiného násilí, je oběť speciálně vybrána k tomu, aby později byla zrazena a zneužita. Tyran je predátor, který skrývá své pravé motivy právě proto, aby oběť poškodil. To je jeho cíl.

V tomto případě jde o sex až v druhé řadě; predátor chce zničit osobnost oběti; kontrolovat, ovládat, ponižovat a přiřknout oběti své vlastní šílenství, včetně násilí. Tím se mu uleví, to mu pomáhá přežít.

Tyran brilantně sehrává komedii o lásce. Jakmile získá lásku a důvěru své oběti, může spustit svůj ďábelský plán a to naprosto beztrestně, protože jeho tyranie nezanechává žádné viditelné stopy. Svou obětí manipuluje, bezostyšně ji zneužívá a zatahuje ji do čím dál tím bolestnějšího emocionálního pekla.

Mezitím se kochá jejím utrpením, které sám působí a baví se jejím marným úsilím polepšit se, zavděčit se, její marnou snahou o záchranu vztahu, kterou s lehkostí a s nechápavým výrazem neviňátka bojkotuje.
Pak se jí buď nabaží a odvrhne ji (což je šance pro oběť, i když jí bude nějakou dobu trvat, než se vzpamatuje), nebo, v případě, že mu oběť pomůže ukolébat okolí (kryje ho, poskytne mu masku normality), zůstává.

Oběť se ocitá v tak zvaném posttraumatickém stavu, který je důsledkem tyranových podlých činů: oběť prožívá vztek, trpí obsedantními myšlenkami, nízkým sebevědomím, strachem, úzkostí, neschopností milovat nebo důvěřovat, propadá alkoholu nebo drogám (aby otupila psychickou bolest), a objevuje se u ní extrémní chování (úplná izolace, sociální stažení, sebepoškozování nebo sebevražda).
K tomu se přidává nedostatek podpory od ostatních (rodina, přátelé, společnost). Tyran postupem času rozloží osobnost oběti tak, že lidé, kteří dřív byli oběti blízcí, ji přestanou poznávat a přestanou jí rozumět. Vzdálí se od ní a nechají ji na pospas tyranovi, který tak radostně posílí izolaci oběti, neboť o to účinněji ji může dál ničit.

Okolí navíc viní oběť z toho, že si za všechno může sama, a protože neznají tyranovy strategie, nevěří, že svou pravou identitu maskuje. Nechápou totiž, jak by to mohl dokázat. Neprožili to na vlastní kůži. Pro okolí je snazší věřit líbivé masce tyrana, kterou zdatně manipuluje i své okolí. Obviňují oběť, že je její chyba, že si na něho stěžuje a přitom s ním setrvává. Paradoxně věří tyranovi, který nezřídka vystupuje jako vzorný občan, otec a manžel na veřejnosti, se záviděníhodným sebeovládáním a prezentací nejvyšších morálních kvalit, zatímco za zavřenými dveřmi se mění v monstrum. Destabilizované oběti okolí věřit odmítá. Nedovede připustit, že by ten úžasný muž mohl zcela rozložit identitu oběti, tzv. vymýt jí mozek, udělat z ní závislou loutku a manipulovat jí dle vlastní libosti. Stručně řečeno, nikdo nevidí, co oběť musela skutečně prožívat a do jaké míry je traumatizovaná. Oni to totiž neprožili.

Ostatně mnoho obětí spáchá sebevraždu: najednou či plíživě díky svému sebezničujícímu chování vyplývajícímu z toho, jak dovedně ji tyran destabilizuje.

Popravdě, chcete-li vyprávět o vašich mučivých prožitcích či podat trestní oznámení, je pro vaše okolí i pro justici mnohem snadnější věřit vysvětlení naprosto klidného tyrana, který zcela nad věcí prohlásí, že vám dal kopačky a že se mu od té doby jen mstíte. Tyran ze sebe navíc sám udělá oběť (což je zákeřný způsob jeho vlastní ochrany) a baví se tím, jak elegantně mu všechno projde. Oběť tak trpí další viktimizací.

Právní systém je často slepý k tomu, co se ve skutečnosti děje - bez nadsázky - dokonalá vražda vaší vlastní rukou. Vy ho ušetříte té námahy a zbavíte se života sama. Jemu zůstanou čisté ruce a čistý štít. Skvělá pověst. A vy jste zpopelněna jako hysterická závislá chudinka, tak zvaný slabší kousek.

Po tom všem, co vám udělal, případně, jste-li ještě naživu, vám stále dělá, může vás tyran navíc beztrestně zdiskreditovat.

Může vás falešně obvinit a sehrát hru s nevyzpytatelnými právníky, kteří použijí všechny kličky v zákonech, aby tyrani nemuseli platit za své zločiny. Oběť obvykle nemívá žádné důkazy. Člověk, který miluje a důvěřuje, si ve vztahu s protějškem proti němu nepořizuje důkazy a už vůbec ne napřed, nebo ano? K čemu by mu byly? Nebo si snad vy proti svým partnerům, manželům, manželkám, milenkám, pořizujete důkazy neviny napřed? Je to právě tyran, který si v průběhu své ničivé strategie obstarává alibi, včetně nalezení svědků, kteří posílí jeho obhajobu a zakryjí pravé  úmysly. Tyran je vždy několik kroků napřed, zatímco oběť se nestačí divit, co se děje a sotva zvládá odrážet jeho slovní výpady, ponižování, obviňování, zesměšňování, nehledě k tomu, že oběť spotřebuje mnoho energie na to, aby sama sebe v tomto najednou nepochopitelně nepřátelském prostředí stabilizovala.

Tyran je všehoschopný a ve výsledku ze všeho vyjde čistý jako padlý sníh, zatímco nezřídka je to oběť, která je obviněná, zadržená, stíhaná a potrestaná!

Být s tyranem je jako být v sektě: oběť je zmanipulovaná, podvedená, její srdce a duše jsou vykradené a ponechané bez pomoci. Vztek oběti a její snaha pochopit svět, který ji tolik zraňuje, jsou legitimní.

Zatímco okolí netuší, co se ve skutečnosti děje a klidně spí se svými předsudky, oběti jsou ty jediné, které se navzájem umí pochopit a které si rozumějí. Které se navzájem informují, pokud o sobě navzájem ví. Pokud se přestanou stydět mluvit o tom, co prožívají. Až pochopí, že to, z čeho je tyrani obviňují, není jejich vina. A že to, co prožívají, není jejich hanba.

Předsudky okolí vycházejí z tyranova falešného chování, které na veřejnosti předvádí; neboť, psychopat přesně ví, jak se vyhnout následkům svého provinění a navíc ho přesně taková hra baví - hra na hraně; vyzná se v zákonech a ovládá umění zalíbit se komukoli. Vše je jen zdání. Tyran svůj vzhled a šarm bezostyšně využije k tomu, aby oběť, která si na něho stěžuje, ze všeho nakonec vyšla jako lhářka.
Jeho talent prezentovat se přesně tak, jak od něho, jako nevinného, okolí očekává, mu pokaždé umožní uniknout trestu. Což navíc posiluje jeho ego. Ostatní mu tak potvrdí, k jeho velké radosti, že je výjimečný a ujistí ho, že je lepší než všichni ostatní.

Přestože v tomto případě nedochází k fyzickému ohrožení ani násilí, vyskytuje se zde morální násilí, které je neviditelné, a které zbavilo oběť svobody říci ne.

Představme si zloděje, který srazil muže, aby mu ukradl klíče a ujel jeho autem. Každý vidí, že je to krádež a že zloděj by měl být potrestán. Stejně tak pokud zloděj předstírá, že je hotelový zaměstnanec, který parkuje vozidla hostů a host mu dá klíče dobrovolně, pokud s tím autem zloděj odjede, je to krádež. Přestože host mu dal klíče dobrovolně. Host byl totiž oklamán zlodějem, který mu chtěl ukrást auto.

Přesně tak musíme brát i neinformovaný souhlas se sexuálním aktem nebo vztahem vzniklým na falešných základech. Znásilnění a vykradení morálních a duševních kvalit oběti je stejná krádež, jako jakákoli jiná krádež. Krádež je krádež a jako taková by měla být právně postižitelná. Neboť emocionální násilí je nejhorší ze zločinů. Vykrádá a ničí identitu i životy obětí i jejich dětí právě tím, že je vmanipuluje do vztahů, ve kterých ztratí vše a nezískají nic, kromě zranění a frustrací.

Obávám se však, že tyrany v naší společnosti čeká ještě mnoho krásných dnů a do té doby, než jejich podlým činům konečně začne zvonit hrana, je pro jejich potenciální oběti důležité být správně informované a nevěřit, že z vlka se někdy stane beránek. Náprava je možná jen v pohádkách. Pravověrní tyrani mají totiž jednou pro vždy jasně danou strukturu své osobnosti a nikdy se nezmění. A je jedno, jak drahé oblečení jim visí ve skříni a na jaké společenské úrovni profesně působí.

Právě proto je pro oběti důležité, aby se dovedly orientovat ve tmě, do které je predátor záměrně zavádí. Aby měly opěrné body i v situaci, kdy nejsou schopné díky hlubokému utrpení myslet. Aby věřily vlastním pocitům a nenechaly si vnutit cizí pocity viny a strachu. Aby neztrácely sebevědomí ani v situaci, kdy je hromadně odsoudí anonymní hlasy pro jejich domnělou slabost. Oběti nejsou slabé. Oběti zvládnou mnohem víc, než tyrani, vždyť právě proto si je vybrali, aby jim pomohly nést jejich vlastní slabosti až k samotnému sebeobětování.
Ani sebezničení oběti tyrana nezachrání, neuzdraví ani mu neotevře oči, naopak ho posílí a utvrdí ho ve zvrácené iluzi, že je všemocný. Taková oběť je naprosto marná, takto obětovaný život je zbytečně ztracený a tyrana maximálně povzbudí ve stupňování násilí u dalších obětí.
Oběti nejvíce prospějí predátorům tím, že napnou všechny síly a začnou žít samostatný život zcela nezávislý na tyranech, což tyto v konečném důsledku přiměje přizpůsobit se životu ve společnosti bez obětí, ve společnosti sebevědomých a vědomých osobností, na kterých už nebudou moci parazitovat.

Informovaná oběť totiž přestává být obětí a začíná být vědomou osobností.

"Milovat znamená povolovat napětí."

Sigmund Freud