Jsou oběti hloupé a naivní?

20.07.2017

Ten, kdo vstupuje do vztahu bez postranních úmyslů, se obvykle v toxickém vztahu stává obětí.

Oběti predátorů jsou velmi často plné života, společenské, úspěšné, inteligentní, disponující tím, co si predátor touží přivlastnit, tím, co on sám nemá. Právě takové jsou pro inteligentního predátora bažícího po adrenalinu logicky větší výzvou. Leda by to byl simplexní žabař.

Než oběť potká predátora, bývá často pracovně úspěšná s mnoha koníčky, oblíbená, štědrá, velkorysá osobnost, která neubližuje, ale naopak slabším pomáhá. Obvykle se pohybuje ve společnosti, která respektuje určitá nevyřčená společenská pravidla a vychází z toho, že tento respekt je standardní. Netuší ovšem, že existují úplně jiní lidé, pro něž je naopak obcházení pravidel a nerespektování zákonů tou největší výzvou. Lidé, které vzrušuje balancovat na hraně zákona, nejlépe za hranou, už jen pro adrenalin z experimentů, co všechno jim ještě projde.

Oběti nejsou hloupé ani naivní, jsou jen neinformované.

Neví, koho přesně mají před sebou. I kdyby to tušily, podcení reálné nebezpečí už jen proto, že je scénář pro neuvěřitelný sled událostí ani ve snu nenapadne, zvlášť když jejich princ na bílém koni nosí masku něžnosti a zranitelnosti bezbranného prosťáčka vyžadujícího zvláštní stupeň ochrany a aktivujícího spasitelský komplex obětí. Ale maska, je jen maska. Iluze.

"Někdy doutník je prostě doutník."

Sigmund Freud


Predátor je vždy několik kroků napřed. Pod svojí taktovkou řetězí události tak, aby tlak vyvíjený na oběť měnil její osobnost podle jeho představ. Na konci je z oběti úplně jiný člověk, než na začátku. Ale nepředbíhejme...

Ve vztazích se obvykle chováme:

  1. zdravě, normálně (žít a nechat žít, pravidlo třikrát a dost, svoboda a nezávislost...)
  2. jsme důvěřiví až naivní (chybějící zkušenosti, emoční závislost, neochota k samostatnému myšlení a jednání, vzdání se vlastní vůle a kritického myšlení...)
  3. jsme podezraví až paranoidní (žárlivost, stalking, despotismus, pedantství, neuróza, hysterie...)

Jaký je v tomto případě vztah normality, naivity a paranoi?

Nemá-li normální oběť zkušenosti s takovýmto toxickým partnerem a ten jí zkříží cestu, ona se chová normálně v nenormální situaci. Důvěřuje, miluje, pečuje, sdílí a otvírá se. Její reakce v nelegitimních situacích jsou naprosto legitimní. Normální.

Má-li normální oběť zkušenost s toxickým vztahem a právě proto má strach navazovat další vztahy, není paranoidní. Je poučená a obezřetná. Je normální.

Každá oběť toxického partnera se jednou stane obětí poprvé. Než se jí stane, není ani hloupá ani naivní, jen a pouze neinformovaná, bez zkušeností.

Paranoidní či podezíravý by mohl být člověk, který nemá blízké zkušenosti s toxickým partnerem a chová se ve vztazích neopodstatněně nedůvěřivě a podezíravě.

Slovo naivita bych spíše použila u někoho, kdo už prožil toxický vztah a přesto se bezhlavě vrhne do dalšího podobného vztahu se stále stejnou slepou důvěrou a otevřeností.

Oběť neubližuje. Oběť si nechává ubližovat. Je proto hloupá a naivní? Je hloupá a naivní když odpouští a čeká, že ten, koho považuje za momentálně indisponovaného, se zase stane tím okouzlujícím člověkem, jakého zná? Oběť neví, že záměrem predátora je dostat ji právě do takovéto situace, v níž je tak snadné převrátit role. Pak není nic snazšího než ukázat na oběť a říct, ona je hloupá, protože to dovolila. A on je king, protože využil její zranitelnosti. To je hrdina. Tak se to jeví navenek. Ve skutečnosti predátor se svou záměrně líbivou maskou tuto strategii rozvíjí od samého začátku. A pro tuto hru si oběti pečlivě vybírá. Jaký triumf označit pak znejištěnou oběť za labilní neurotičku!

Když si v tuto chvíli říkáte, že toxický vztah není normální vztah, máte naprostou pravdu. Kdyby predátoři nosili na čele napsáno "jsem predátor", kdo ví, zda by našli vůbec nějakou oběť. Když se obzvlášť povedou, jsou to mistři iluzí, vynikající mentalisté, excelentní hráči bez emocí, bez svědomí, bez soucitu, bez slitování. Přitažliví a o to víc nebezpeční.

Tendence důvěřovat roste v krizích.

To, co oběť činí v tomto vztahu nejvíc zranitelnou, je její slabá stránka, které si může nebo nemusí být vědomá. Může zrovna prožívat bolestné období po ztrátě milovaného člověka, může se cítit osamělá, zdrcená ztrátou zaměstnání, když vtom se zjeví rytíř zachránce... Či trpí podvědomou touhou po lásce a naplnění, nízkým sebevědomím, touží po ochraně a bezpečí, trpí strachem ze samoty, z odmítnutí, z opuštění, nedostatkem sebeúcty... To, co obvykle tají před druhými, toxický partner snadno odhalí, protože má vynikající pozorovací talent, a využije proti ní. A jak?
O tom příště...