Promiskuitní geometrie

Vztahové trojúhelníky, čtyřúhelníky, pětiúhelníky a šestiúhelníky jsou parketou emočních tyranů, kteří si s oblibou zvyšují kredit svou vlastní promiskuitou.

Jaká virtuozita stavět figurky v této konstelaci proti sobě, probouzet v nich žárlivost a podněcovat je ke vzájemným soubojům o trofej nejcennější - samotného tyrana!

Proto se tak rádi chlubí svými skalpy, proto jsou tak bezprostředně přímí a upřímní, se slovy, že nechtějí ostatní klamat, vydají se jim všanc, kalkulujíc s jejich empaticko-spasitelskými sklony. Vždyť oni za to vlastně ani nemohou.

Protřelejší predátoři zvládnou i mnohoúhelníky s variabilním, zdánlivě neomezeným počtem stran.

Tam, kde by empatický člověk z přemíry adrenalinu dostal přinejmenším tik či onemocněl neurózou, pokud by rovnou nedostal infarkt, tyran je ve svém živlu. Konečně se něco děje!

Tím, že potřebuje stále silnější podněty pro produkci dopaminu, aby se nezbláznil, vytáčí pekelnou spirálu do stále vyšších obrátek až k bodu, v němž mu nic nelidského není cizí. Ba i za tento bod.

Takže až vám váš idol s bezelstným pohledem člena chlapeckého kostelního chóru představí kamarádku, se kterou vás bude chtít intimně spřátelit s příslibem, že to vy jste pro něj ta jednička, doporučuji přeložit si situaci slovy: "Před chvílí jsem totéž řekl i té druhé a ta to bez problémů sezobla, teď už zbýváš jen ty, abych vůči vám mohl posunout emoční teror na vyšší level a začít se konečně královsky bavit."

Nedejte na to, jak nevinně se tváří. I to je součástí perverzní hry. Normální partner/ka totiž nikdy nic podobného nedopustí. I kdyby měl empatický partner avantýru bokem, bude ji tajit, bude trnout, aby nevyšla na světlo, aby nevznikl konflikt.

Ne tak perverzní tyran, monopolní výrobce konfliktů, pro jehož život jsou konflikty hnacím motorem a který s perverzním gustem převrátí amorální v morální.

Podle Isabelle Nazare-Aga (autorky knihy Manipulateurs et l'amour, Les Editions de l'homme, 2004), mají silnou nevědomou vnitřní potřebu ničit vztahovou či rodinnou harmonii. Živí se emocemi svých obětí, jejich strachem, smutkem, žalem, úzkostí, vztekem či zoufalstvím. Nedokážou ustát štěstí jiných.
Tyrani jsou extrémně prohnaní a dovedou si velmi rychle naskenovat oběť a rozpoznat v ní požadované vlastnosti jako je nízké sebevědomí, silná tendence k sebeobviňování, spasitelský syndrom pudící ji za každou cenu pomáhat jiným, nebo citová závislost.
Velmi brzy přesvědčí oběť, že jsou jí nadřazeni a ona má být ta poddajná, nesnesou totiž ani zrnko kritiky. K tomu využívají paradoxní komunikaci a tzv. dvojnou vazbu - tzv. double bind (této metodě se budu věnovat v dalším příspěvku).

Psychoanalytik Jean-Charles Bouchoux (autor knihy Les Pervers narcissiques, Eyrolles, 2011) tvrdí, že toto perverzní chování je chrání před zešílením. Vysvětluje, že oběti používají jako zrcadlo, z něhož si přisvojí jejich kvality a oplátkou do něho projikují své perverzní sklony. Doufají při tom, že takto zaplní vlastní prázdnotu, což jim pomůže uniknout před psychózou, která na ně číhá v každém okamžiku ponoření se do svého "nitra", do své nicoty.

Proto tyrani žijí směrem ven nikoli dovnitř. Proto jsou tam, kde se něco děje. Proto vyvolávají konflikty, ač tvrdí, že je nesnášejí. Proto pro každé řešení vyrobí haldu problémů. Proto hledají stále nové oběti. Proto s oblibou žijí na hraně. Proto jsou pro ně pravidla výzvou, jak je překročit a hranice pokušením, které musí posunout - ten impuls je vždy silnější než oni ... proto je s nimi život tak zábavný, dokud neodhalí svou pravou tvář.

Na negativní emoce, jako strach, úzkost, zoufalství, vztek, závist, nenávist, zlost, výčitky svědomí, hněv, je potřeba mnoho energie, mnoho sil, pod vlivem těchto emocí se člověk cítí vysílený až doslova vysátý. Ne náhodou se jim také říká citoví upíři.

Zatímco vyšší city, jako jsou láska, důvěra, laskavost, radost, vnímání a obdiv krásy umění, tvoření a jejich sdílení naopak síly násobí, za jejich přítomnosti energie roste. Právě v tom spočívá tajuplné, životodárné kouzlo tvoření, jenž stojí za to si uhájit proti povrchnímu kouzlu destruktivních predátorů.

"Neomezené uspokojování všech potřeb se vnucuje jako nejlákavější způsob života, ale znamená to dávat přednost požitku před opatrností a trest následuje vzápětí."

Sigmund Freud